Už dlouho mě nějaký český seriál nepřikoval k televiznímu křeslu tak jako "Pustina". Už dlouho jsem u domácího seriálu při vyčkávání dalšího dílu nepřemýšlel ve volných chvílích o motivech jednotlivých postav. Už dlouho na mě nezapůsobila atmosféra podobně drtivě jako tady, už dlouho jsem tak lačně nevyhlížel poslední díl a rozuzlení celého příběhu.
Hned na úvod bych se chtěl ohradit nad hlasy, jež "Pustině" spílají, že tvoří jakousi zvláštní realitu, která v té naší kotlince neexistuje. Naopak. Za posledních pár let jsem poznal lidi, kteří žijí nebo žili v podobných ponurých osadách na severu a západě Čech, kde se ráno na autobusové zastávce sejde ta část vesnice, která má práci, a se strhanými obličeji a vyhaslými životy čekají na autobus, který je jako každý den odveze vstříc každodenní rutině. Do té patří i alkohol, v tom lepším případě, v tom horším pervitin. Stejné prostředí má i obec Pustina, kde se děj odehrává.
Ta beznaděj a charaktery lidí, kteří se potácejí v neutěšivém, rozkládajícím se prostředí sudeťáckých obcí, je vykreslena naprosto přesně. Zde umocněna ještě přemlouvačnou kampaní, kdy se těžaři snaží o vykoupení domů obyvatel a následnou likvidaci celé vesnice. Konec se blíží a Pustina hnije zevnitř. Kulisy obce tu tak hrají jednu z hlavních rolí. Kamera se vyžívá v estetice blížícího se zániku, rozpadajících se domů, sychravého nepříjemného počasí a hnědouhelné pouště tak intenzivně, že vás občas mrazí, už jen z parádní a pečlivě se měnící titulkové scény. Skvěle se tu pracuje s kouzlem nevyřčeného.
Do tohoto prostředí, které z jedné strany okusují těžební velkorypadla, a z druhé strany korunuje rozpadlý zámeček, v němž je výchovný ústav pro problémovou mládež, je zasazen příběh zmizení čtrnáctileté dívky. U figur, které děj posouvají, chápete jejich motivaci. Nejsou to dvojrozměrní panáci, které někdo napsal, ale působí komplexně a uvěřitelně. Tomu velmi pomáhají hlavně herecké výkony a to nejen starých ostřílených bardů, jako je Jaroslav Dušek, skvělá je i Zuzana Stivínová v hlavní roli, z mladé generace Eliška Křenková a Jan Cina, případně postavy kluků z pasťáku na vršku.
Zjitřené vztahy obyvatel, jež stojí před referendem, ve kterém hlasují o zániku svých domovů, tak umocní další situace, která obnažuje lidské charaktery a rozkládá vztahy jako rakovina. Znetvořená tvář "Pustiny" otevírá tlamu a pozvolna si diváka očichává jako kořist. Já se tak alespoň opravdu cítil, při čekání na další epizodu jsem přemýšlel, kdo asi tak může být vrahem. Ačkoliv je celá "Pustina" vyprávěná velmi moderními prostředky nevídanými v českých seriálech (zmíním tu třeba seriál „True Detective“), tak máte pocit, že je to neuvěřitelně blízko. České prostředí není jen v tom, že tu jsou herci, interiéry a exteriéry. Čecháčkovství je mnoho i v charakterech a vy díky tomu máte občas pocit, že se to děje někde vedle vás.